"...Kyncl, říkáte... Přiznám se, že je mi to jméno nějaké povědomé, ale... Kyncl, Kyncl... Omlouvám se, ale nemohu si nic vybavit... Počkejte, není to ten opravář praček z Nuslí?"
Napsat knížku fejetonů a esejí z Velké Británie a popřít existenci pana Karla Kyncla by bylo nejen hloupé, ale snad i trestné. Jeho knižní, rozhlasové a televizní reportáže se staly pojmem a "kynclovky", tedy knížky plné vtipných, osobitých reportáží a fejetonů z Británie, se do povědomí široké čtenářské obce zapsaly stejně jako kdysi verneovky či mayovky.
Díky tomu, že každý hned ví, co si pod tímto termínem představit, dovoluji si na otázku, o čem je tato kniha, odpovědět, že je to právě taková "kynclovka". Právem můžete namítnout, že je to z mé strany drzost, namyšlenost a... ...já k tomu budu moci jen dodat "zbožné přání". Přesto...
...tři čtvrtiny této knihy tvoří odlehčené fejetony ze všech možných oblastí života a koutů Británie, zbytek pak jsou trochu vážněji pojaté články o věcech jako je multikulturalismus či politická korektnost, které několik posledních let určují její tvář. To vše je doplněno o mé vlastní postřehy, vycházející ze zkušeností z několika let strávených v zemi nad Temží. Čistě formálně vzato, splňuje tato kniha všechny atributy "kynclovky". Je-li tomu tak i co se kvality obsahu týče, tak to už jsme zpátky u toho mého "zbožného přání"...
Pokoušet se srovnávat s několika desítkami let novinářské a spisovatelské praxe Karla Kyncla by bylo z mé strany přinejmenším pošetilé. Proto se ani nebudu nijak snažit slovíčkařit, zda jsem onu pomyslnou laťku přeskočil, podešel či podhrabal. To musí a může zhodnotit pouze SHOVÍVAVÝ čtenář sám. Za sebe už proto pouze popřeji LASKAVÉMU čtenáři příjemné čtení a Karlu Kynclovi vzdám čest, protože tu laťku umístil setsakra vysoko...
Martin Horský