"Po provedení komplexní analýzy problému a zvážení vnějších i vnitřních faktorů jsme se rozhodli výzvu, kterou tento náročný projekt představuje, akceptovat. Pokud stereotypní myšlení nahradíme invenčním, mobilizujeme všechny personální a finanční zdroje a docílíme tak zvýšení efektivity naší práce, pak výzvu, kterou tento nelehký úkol představuje, jistě zvládneme."
Pokud právě zaslouženě odpočíváte o víkendu a předchozí odstavec vám připomněl práci, pak se omlouvám. Snažil jsem se pouze vzletným způsobem nic neříct. V angličtině byste o tomto odstavci mohli říct, že je to typický "buzzword". Tato složenina ze slov "buzz" a "word" doslovně znamená "bzučící slovo". Možných překladů je tedy více, ale protože všechny zní poněkud kostrbatě, raději se to nijak nepřekládá. Jako buzzwords se označují slova, sousloví či fráze, které vešly ve všeobecnou známost a hojně, opakovaně se používají. Častým znakem je jejich prázdnost. Mohou být jak oborová, tak všeobecně užívaná. V češtině jsou to pak často různé anglicismy, mezi něž patří i perly jak ofis, nabrýfovat či badžet.
Podobné fráze, kterých bývají někdy pracovní porady plné, vedly Toma Davise v roce 1993 k sestavení tzv. "buzzword bingo". Údajně ho to napadlo když v kanceláři svého kolegy uviděl množství slangových termínů na napsaných tabuli. Sestavil jednoduchý program, který vygeneroval tabulku 5x5 polí. Na každém políčku pak byl jeden termín jako "inovační myšlení", "pozitivní kritika" či "mobilizovat zdroje". Jedno pole s názvem "bingo" bylo bonusové. Tom toto bingo vytiskl a rozdal svým zaměstnancům se slovy "Míček je na vaší straně". Do všeobecného povědomí se pak hra dostala především díky komiksové sérii vtipů Dilbert, kde byl v roce 1994 buzzword použít (k vítězství zde stačila hned první věta šéfa). Nejznámější buzzword bingo v historii pak pochází z americké univerzity MIT, kde ho čerství absolventi rozdali před projevem tehdejšího víceprezidenta Al Gora, známého častým používáním technických termínů.
Hra má jednoduchá pravidla. Pokud je nějaké slovo při poradě vysloveno, zaškrtne se v tabulce. Vítězí ten, kdo jako první spojí pět slov v jedné řadě, sloupci či úhlopříčce. V uvolněných firmách pak vyskočí a zvolá "bingo!", ve striktnějším prostředí pak udělá smluvené gesto či řekne nějakou frázi. Hráči nesmí tato slova záměrně vyslovovat jen za účelem, aby si je mohli odškrtnout. Na druhou stranu ale mohou např. vhodně kladenými otázkami donutit své kolegy k tomu, aby je použili oni. O popularitě hry svědčí i mnohdy zvýšená účast na poradách, kde se bingo hraje. Dovolím si uvést nadšené komentáře několika hráčů:
Na základě vlastních zkušenosti ovšem nemohu jinak než autory podobných nezodpovědných "hříček" pranýřovat za jejich lehkovážnost, s jakou podkopávají autoritu svých nadřízených i kolegů a odvádějí pozornost od mnohdy palčivých témat, která jsou na poradách se vší vážností probírána. Jako jasný, nad slunce jasnější, příklad si dovolím uvést příhodu z hodiny biologie na gymnáziu. Namísto toho, aby věnovali pozornost výkladu pedagožky, mí nezodpovědní spolužáci, sedicí v lavici za mnou, raději ničili školní majetek tím, že na lavici dělali čárky pokaždé, kdy řekla "prosím vás pěkně". Díky jejich neomluvitelnému chování dodnes zeje v mém vzdělání mezera a v hlavě mi utkvěl pouze okamžik, kdy jsme zapsali 18. čárku. Stalo se tak poté, co učitelka přerušila výklad, ukázala na nás a pravila "Prosím vás pěkně, čemu se tam pořád smějete?!"
zpět na ukázky