Martin Horský :: Británie v útržcích novin

"Nemůžu spát bez svého polštáře, takže je všude se mnou. Má své jméno, ale to vám neřeknu. Také musím mít s sebou Marmite. Nechávám si ho s sebou posílat všude po světě. Nemůžu bez něj být ani den, když se cítím smutně, tak ho jím přímo ze sklenice," přiznal se novinářům britský herec Hugh Grant.

Tento citát jsem neuvedl, abych polemizoval o podivnosti hvězd světového filmu. Naopak si myslím, že taková "blbůstka" jako je polštář se jménem může celebritu polidštit. Minimálně je to pak bezpečnější než elektrická lampička spadlá do bazénu, za kterou se údajně Paris Hilton chystala vrhnout střemhlav. Tento odstavec je zde především proto, abych poukázal na fakt, že Britové jsou národ výjimečných lidí. Minimálně co se chuťových buněk týče. Jsem si totiž jist, že na příslušníky jiných národů by podobná dávka Marmite měla smrtelnější účinky než lampička v bazénu.

Marmite (čtěte "marmajt") je tradiční britská pomazánka vyráběná z pivovarských kvasnic, zeleninového výtažku, soli a dalších přísad. Vypadá asi jako tmavě hnědý až černý lepkavý asfalt. Aroma pak připomíná koncentrované Magi. Má nezaměnitelnou chuť, kterou přívrženci označují za božskou, lidé zdravého rozumu pak hovoří o kříženci mezi sýrem a leštidlem na boty.

Lidstvo rozděluje na dva nesmiřitelné tábory už od roku 1902, kdy se začal vyrábět. Přestože se vyváží do třiceti zemí světa, je určen v podstatě jen lidem s kořeny v britské kultuře, kteří jím byli intoxikováni již od dětství. Potvrzuje to i Mark Wearing z továrny v Midlands, kde se Marmite vyrábí: "Náš výzkum ukazuje, že pokud jste Marmitu nebyli vystaveni do tří let věku, je nepravděpodobné, že by vám chutnal." Jako by nic mezi láskou a nenávistí ani neexistovalo. I samotný výrobce má slogan "Miluj nebo nenáviď", který je ústředním tématem mnoha reklam. V roce 2002, kdy se slavilo sté výročí Marmite, jezdilo po Londýně 33 vozů taxi, které měly z jedné strany napsáno "100 let lásky". Z té druhé pak stálo "100 let nenávisti".

Klasikou mezi těmito reklamami je nadržený milenecký pár, který právě přichází domů. Dívka ještě na chvíli odskakuje do kuchyně, ale hned je zpátky a lísá se ke svému milému. Jejich slastné vrkání však končí hned prvním polibkem, po kterém mladík odbíhá zvracet. Kamera pak už snímá jen sendvič potřený Marmitem, ze kterého je ukousnutý rožek. Přestože jsem sám k podobnému experimentu nikdy nenašel odvahu, tedy přesněji mě to nikdy ani nenapadlo, našel jsem v jedné diskuzi podobenství: "Líbat někoho, kdo jedl Marmite, je jako olizovat stěnu". Popravdě, to jsem také nezkoušel. Ostatně na internetu lze nalézt spoustu názorů stoupenců obou táborů, oponujících známému rčení, že nic není černobílé. Je... A aby toho nebylo málo, uctívači Marmitu se ještě dále dělí na sekty podle toho zda vzývají původní verzi britskou, jihoafrickou, novozélandskou či se dokonce přiklonili k australským heretikům vyrábějícím vlastní Vegemite.

I přes tvrzení odpůrců, že Marmite byl původně používán jako trest pro zlobivé děti ve školách, ale pro svou krutost musel být vyměněn za humánní rákosku, nelze popřít, že je zdravý. Osobně bych dodal, že chutná jako všechno, co je zdravé. Tento čistě vegetariánský výrobek je velice bohatý na vitamíny skupiny B, kyselinu listovou, riboflavin a niacin. Byli jím vybaveni vojáci v Perském zálivu i v Kosovu, stejně jako polární badatelé, tedy lidé, kterým hrozí nemoci z nedostatku některých prvků. Člověk na pokraji smrti evidentně není tolik vybíravý.

Marmite se většinou maže v tenké vrstvě na tousty, často s máslem. V případě, že jsou tousty nakrájené na proužky, hovoří se o nich jako o tzv. "Marmite soldiers" neboli Marmitových vojácích. Tito se pak namáčejí do vajíček uvařených na měkko. Obvyklé je Marmite přidávat i do polévek a různých omáček. Opravdoví fanatici jsou ale schopni hovořit v superlativech i o banánech potřených Marmitem. Tvrzení odpůrců, že se jedná jen o další důkaz nepoživatelnosti britské kuchyně, oponuje Nigella Lawsonová, autorka kuchařských knih a pořadů o ostrovní kuchyni: "Není pravda, že by Britům bylo jedno, co berou do úst. Naopak. Vždy měli rádi intenzivní chutě a Marmite je velice pronikavý. Lidé zapomínají, že stejně často jako 'mlsná', lidi honí i 'slaná'."

V roce 1991 běžela reklama, která tvrdila, že "Marmite" jsou vůbec první slova, která dítě vysloví. Přestože to jen stěží platí na 100%, nelze popřít, že tomu tak někdy skutečně může být. Jedno z použití Marmite je totiž i k tomu, aby se dítě odnaučilo kojit.

zpět na ukázky