Jednou z věcí, se kterou v posledních letech Velká Británie doslova bojuje, jsou předpisy pro zdraví a bezpečnost. Věc je to jistě užitečná a asi ani ten největší liberál nebude popírat jejich smysl. Nesmí však překročit určitou míru. Výborným příkladem jsou dva závody, pořádané obcemi St. Albans a Ashbourne. Dá se říci, že co se předpisů pro zdraví a bezpečnost týče, stojí na zcela opačných pólech...
Městečko St. Albans nedaleko Londýna už několik let pořádá v únoru Lívancový závod. Soutěžící v něm musí co nejrychleji přeběhnout vzdálenost asi 50 metrů a čtyřikrát přitom obrátit lívanec na pánvi, kterou mají v ruce. Když se jim to podaří, předají tuto štafetovou pánev dalšímu členovi svého týmu.
"Milí závodníci, dovolte mi, abych vás přivítal na našem tradičním závodě! Těší mne, že jste se tu dnes sešli v tak hojném počtu. Pro tento rok pro vás máme přichystánu jednu novinku... V letošním ročníku bude... chvíle napětí... zakázáno běhat!"
"Co že?!", "To si jako děláš srandu, vole?", "Kdo takovou kravinu vymyslel?" ozvalo spolu s bučením z davu, který, eufemisticky řečeno, ztratil dobrou náladu.
"Ujišťuji vás, že jsme tak učinili až po dlouhé debatě, ale vidíme to jako jediné možné východisko. Vzhledem k dešti dnes v noci je dlažba mokrá a někdo by mohl uklouznout. Předpisy pro zdraví a bezpečnost nám neumožňují jednat jinak. Kdo místo chůze poběží, bude proto bez milosti diskvalifikován! Ať zvítězí ten nejrychlejší!"
Co se samotného průběhu závodu v roce 2010 týče, bude nejlepší nechat zaznít názory několika účastníků. David Emery, který byl jedním ze tří diskvalifikovaných, pouze sarkasticky prohlásil "Byl jsem diskvalifikován za to, že jsem na běžeckém závodě běžel".
Rozanne Edwardsová, která patřila k vítěznému týmu, řekla "Akce se jmenuje Lívancový závod, což dává tušit, že by se mělo jednat o běh. Místo toho nám řekli, že musíme chodit. Pořád jsme museli mít jednu nohu na zemi." Laura Midgleyová z Kampaně proti politické korektnosti řekla "Existuje akceptovatelná úroveň rizika. Chůze také není úplně bezpečná, takže co by měli dělat? Plazit se?"
I přes všechny vznesené námitky a všeobecnou nespokojenost Charles Baker, který pravidla vyhlásil, rozhodnutí pořadatelů obhajoval: "Upřímně nám šlo o zdraví a bezpečnost závodníků. Lidé padají, i když je sucho, v mokru by pak upadli určitě."
V médiích pak proběhla řada reportáží, které souhlasně poukazovaly na nesmyslnost daného nařízení a vydávaly je za další z řady nesmyslných nařízení pro zdraví a bezpečnost. Nebylo divu, protože samotní pořadatelé přiznali, že v minulých ročnících zaznamenali jen jeden pád a na ten stačila náplast.
Městečko Ashbourne v Derbyshire pořádá na Masopustní úterý a Popeleční středu hru, která má tradici už ve dvanáctém století. Jedná se o Královský Shrovetide fotbal. Slovo "fotbal" je ovšem přinejmenším nadnesené, protože do balónu se může nejen kopat, ale také jej objímat, házet s ním, zkrátka cokoliv. Do branky se zpravidla dostane po sérii skrumáží, kterých se účastní několik desítek až stovek lidí.
Také hřiště je poněkud větší, protože je dlouhé téměř pět a široké přes tři kilometry a vede skrz celou obec. Nedotknutelná území tvoří pouze kostel, hřbitov a památník v centru města. Obchody jsou zabedněny a bezpečně zaparkovaný se může cítit pouze tank.
Proti sobě stojí dva týmy Horňáci a Dolňáci, podle toho, na které straně řeky protékající městem, bydlí. Počet hráčů ale není nijak omezen a mohou se tak zúčastnit i přespolní.
Pravidla jsou prostá míč není možné nést schovaný např. v batohu, k jeho přenosu se také nesmí použít motorové vozidlo. Zajímavým zvykem je to, že míč je po gólu namalován podle toho, kdo skóroval a ten si jej nechává na památku. Pokud se s míčem neskóruje, je namalován podle toho, kdo jej vhodil. Samotný míč je přitom o něco větší než fotbalový a je vyroben z portugalského korku.
Hraje se vždy od 14:00 do 22:00. Během této doby se týmy snaží dostat balón do branky, které jsou u vodních mlýnů Strurton a Clifton. Skórovat, tedy třikrát po sobě hodit míčem o branku, je možné v podstatě pouze z řeky. Po gólu se hra přesouvá zpět do středu města, kde je míč, stejně jako na začátku hry, vhozen mezi hráče. Toto vhození provádí nějaká významná osobnost. Podle toho také získala hra přídomek "královská", protože v roce 1928 jej vhodil Princ z Walesu, pozdější král Edward VIII. V roce 2003 jej následoval Princ Charles.
V minulosti bylo zaznamenáno několik pokusů hru zakázat. Nejvíce protestoval v roce 1349 král Edward III, který si stěžoval, že narušila jeho lučištnické cvičení. Na čas byla zastavena v roce 1878, kdy jeden účastník utonul při skrumáži v řece a 18 majitelů pozemků následně zakázalo hrát na své půdě. V letech 1968 a 2001 hru znemožnila epidemie kulhavky a slintavky.
Na první pohled je patrné, že se jedná o nebezpečnou hru, při které může snadno dojít k vážnému zranění. Co se zdraví a bezpečnosti týče, je zakázáno zabít protivníka. Lidé jsou namačkaní v ulicích a přetahují se o míč, běhají po blátě, v řece. Ostatně i samotnému prvně jmenovanému princi tekla krev z nosu chvíli poté, co vhodil míč. Princ Charles se poučil a raději si hned stoupl bokem. Ostatně vedle této hry vypadá rugby jako balet. Přesto se stále hraje. Sluší se dodat, že pokus o její zavedení v St. Albans nebyl zaznamenán.
zpět na ukázky