"Ty ubožáku! Zničil jsi mi život!" zařvala Katie, popadla vázu a hodila ji po svém milovaném manželovi. Tedy přesněji po svém de facto bývalém manželovi, protože o lásce šlo hovořit jen do chvíle, než jí Jack oznámil neblahý vliv finanční krize na své konto. "Podívej se na moje vlasy! Podívej se na moje nehty! Ty zkrachovanče! Ty nulo!" křičela na něj hystericky, když jí oznámil, že návštěvy 3x týdně ve vyhlášeném kadeřnictví Nicky Clarke musí skončit, stejně jako pravidelné luxusní pedikúry či zábaly do mořských řas ve vyhlášených kosmetických salónech.
Když přesto nedbal varování a své drahé ještě oznámil, že jí snižuje limit na kreditní kartě na polovinu, zavolala jejich vystrašená osmiletá dcera raději na policii. Po příjezdu museli policisté Katie od Jacka doslova odtrhnout, aby zabránili jejím dalším útokům na manžela, který měl podle hlášení rozříznutý ret a krvácel z nosu. O poškození účesu ani zlomených nehtech Katie se zpráva nezmiňovala.
Podobných bizardních případů lze na internetu nalézt více. Přestože se všechny asi neudály doslova tak, jak bylo psáno, nelze je odvrhnout jen mávnutím ruky jako ojedinělé excesy. Podle zpráv finančních poradců a rozvodových právníků se počet žádostí o rozvod jen za první dva měsíce od propuknutí finanční krize v září 2008 zdvojnásobil. Právní kancelář Mishcon de Reya, poskytující právní rady v manželském soužití, nahlásila dokonce trojnásobný růst.
V novinách se o ženách jako Katie hovoří buďto jako o zlatokopkách nebo jako o "toxických ženách" (název je odvozen od "toxických aktiv", které zapříčinily krizi). Scénáře jejich života by šlo často shrnout do jednoduchého schématu: co nejdříve se vdát za někoho velmi bohatého. Hned po svatbě přestat pracovat pod záminkou péče o dům a rodinu. Samozřejmě až po najmutí služebnictva a chův, aby nic nebránilo v nakupování, návštěvách fitness center, salónů krásy apod. Jeden z mužů, který s finanční krizí přišel jak o peníze, tak o ženu, popsal svou drahou těmito slovy "Měla vysoký životní standard. Nikdy nejezdila metrem nebo autobusem, jen taxíkem. Stejně jak ráda jedla v nejluxusnějších restauracích, tak ráda kupovala drahé dárky pro lidi, na které chtěla zapůsobit. Hned jak začaly mé finanční potíže, musela zajít do nějaké seznamky, protože dalšího boháče ulovila setsakra rychle."
Vzhledem k počtu rozvodů, které odhalily tuto "intoxikaci" nejbohatších lidí, vznikl dokonce i kurz, který by šel volně přeložit jako "Jak prokádrovat zlatokopku". Susie Ambrosová, ředitelka firmy SeventyThirty, která jej pořádá, o nich hovoří jako o tvrdých podnikatelkách, pro které bohatý muž představuje kariéru. Jeho fyzický vzhled či věk nehrají roli, záleží jen na penězích.
Stejně jako ve spoustě jiných věcí je i u zlatokopek nejlepším přístupem prevence. Pokud se tedy cítíte ohroženi, může vám pomoci několik rad, jak toxicitu ženy odhalit hned na začátku, tj. při seznámení:
Jak je z uvedeného seznamu patrné, být zlatokopkou není zdaleka tak jednoduché, jak se může zdát. Vzhledem k velkému množství značek, stejně jako různých modelových řad, vyžaduje tato práce poměrně solidní přehled o automobilismu. Neustále se měnící cenová politika a velké množství různých slev jejich výrobců také ničemu nenapomáhá. A to už vůbec nemluvím o hodinkách či oblečení a potřebě jejich rozlišení od padělků na první letmý pohled. Zjištění, zda je dotyčný subjekt vhodným k dalšímu úsilí, pak někdy vyžaduje nemalé znalosti psychologie a kvalifikaci vyšetřovatele CIA. Přímé otázky na výši konta nebývají příliš dobře vnímány a nepřímé otázky zdaleka nemusí vždy vést k úspěchu. Zvláště když se vezme do úvahy fakt, že objektem výzkumu často bývají muži pozdějšího věku.
"Kde jste byl letos na dovolené?"
"Kam bych já trajdal! Žlučník mě bolel tak, že mě to ani nenapadlo. Taky jsem si nějak hnul s plotýnkou. A dovedete si představit, co dělalo to letošní počasí s mými klouby? Madam, také vás tak trápí hemeroidy?"
Ani další bod na onom pošetilém seznamu není vůbec tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát. Stejně jako u bodu č.1 není možné jít přímou cestou a říct: "Pane vrchní, to nejdražší co tam máte, prosím". Zjištění požadované informace tak někdy vyžaduje pečlivé prozkoumání celého jídelního lístku. Chození do stejné restaurace také není ideálním řešením. Dovedete si představit, že jste méně úspěšná leč o to usilovnější zlatokopka, která chodí do práce každý den? Dovedete si představit, že půl roku jíte kaviár a zapíjíte ho šampaňským? Věřím, že to leckterou donutilo změnit profesi na nějaké méně náročné povolání s dietním stravováním v závodní jídelně.
Alespoň poslední dva body jsou naštěstí poměrně snadné. U toho posledního pak není ani potřeba příliš vymýšlet, k čemu by měla být soucitná investice určena na léčebné výdaje za spravení žaludku zkaženého častou konzumací kaviáru a šampaňského.
Život zlatokopky, zejména tedy v začátcích kariéry, není zdaleka jednoduchý. Přesto se veškerá pozornost a lítost veřejnosti soustředí výhradně na muže. Osobně si troufám tvrdit, že žena, který by si srdceryvným příběhem na druhé schůzce řekla o peníze, by se již nedočkala schůzky třetí. Připouštím ovšem, že to je spíše hypotetická situace a do této situace bych se dostal pouze se začínající zlatokopkou, která by můj oděv z Jitexu Písek a Makyty Púchov považovala za exotické značky, které k extravagantnímu milionáři skvělé sednou. Protože ani to není vyloučené, zvolil ještě velice účinnou metodu tzv. repelentního platu.
Takto chráněn bych si také dovolil formulovat řešení. Jak zlatokopky, tak jejich kořisti jsou v podstatě podnikateli. Proč tedy setrvávat v tak tradičním institutu jako je manželství? Jeho dlouhodobost, ohraničená v podstatě jen smrtí, se do moderní, turbulentní doby nehodí o nic více nežli předpotopní závazky o setrvání a pomoci v dobrém, neřkuli zlém. Mnohem vhodnějším právním institutem se mi zdá být leasingová smlouva sestavená na dobu určitou. Smlouva s jasnými pravidly a definovanou minimální výší konta znamenající její automatické ukončení. Mohly být zde zmíněny i detaily jako "leasingové povinnosti", stejně jako povolený počet bolestí hlavy k odmítnutí jejich plnění za týden. Takto pružně stanovený právní instrument by nejen chránil ženu před stigmatem "zlatokopky", ale také by umožnil muži zvážit, zdali bude po skončení dohodnuté doby chtít smlouvu dále prodlužovat nebo zda dá přednost jinému nájemci mladšího data výroby.
Také sankce za porušení kontraktu by šlo dohodnout na rozumnější výši nežli je polovina majetku pronajímatele, jak je tomu v případě smlouvy manželské. Jsem přesvědčen, že by tento pragmatický přístup mohl vést ke spoustě spokojených "leasingelství". Pouze věřím, že po jeho větším rozšíření dojde i ke zlidovění až příliš technicky znějících termínů, které v hájemství čisté lásky působí přeci jen nepatřičně. Např. "leasingerka" by se tak mohla stát hezkou českou Lízinkou.
Zdali se můj nápad rozšíří není ani přes jeho nesporná pozitiva nijak jisté. Přitom by to zabránilo podobně trapné situaci, jakou zažil Richard. V době, kdy zastával vysoký post v bance, se jednou uprostřed noci zeptal své ženy, zda by jej milovala, i kdyby přišel o všechny peníze. "Zbláznil jsi se?!" doslova vystřelila, celá podrážděná takovou hloupou otázkou. Tuto její reakci, zejména pak její rychlost a jednoznačnost, pokládal Richard za výborný vtip a nejlepší důkaz lásky v jednom a rád jej dával na večírcích k lepšímu. O skutečném smyslu pro humor své ženy se dozvěděl až jako bývalý zaměstnanec banky, který se v zápětí stal i bývalým manželem.
zpět na ukázky