Pokud do Británie připlouváte lodí, první věcí, kterou z ní uvidíte, budou bílé útesy nedaleko Doveru. Podobně jako socha Svobody v Americe tak mohou pro některé z nově příchozích představovat symbol naděje, se kterou jedou do neznámé země...
Pokud přijmeme tuto myšlenku, pak se logicky, kromě symbolu nadějí, útesy stávají i měřítkem jejich naplnění, úspěchu. "Dosáhl jsem toho, po čem jsem toužil?" je otázka, která vytane na mysli při jejich opětovném spatření, protože člověk od povahy často a rád srovnává a hodnotí. Osobně si ale myslím, že není až tak důležité, co nás za těmi útesy potká. Mnohem důležitější je se jich předem nezaleknout, nepodlehnout svému vlastnímu strachu a vydat se na cestu, podívat se za ně. Stejně jako je za útesy krajina, v podstatě celá země, je i za tímto rozhodnutím "něco". Něco, co je nejasné, mlhavé. Ta mlha se ale dříve či později rozplyne a do života z ní vystoupí různé věci. Negativní i pozitivní. Pominuli nějaké extrémní situace, myslím si, že více nežli samotné setkání s něčím negativním, je mnohem horší kvůli obavě z něj přijít o to pozitivní.
Přesně tato situace nastala i v mém případě. Tedy pominuli fakt, že jsem do Británie jel tunelem a místo bílých útesů jsem viděl betonový terminál vlakového překladiště, k němuž lze upínat pouze naději, že zbytek země nebude tak ošklivý. Z mé někdejší mlhy sice vystoupili podvodníci, ale také Jakub s Evou, Pavla, Katka, Míša, Jaguáři, Danek, Honza a spousta dalších, dobrých lidí, kteří mi dali mnohem více, než mi ti zlí vzali. A i to zlé, co mne potkalo, mělo svůj pozitivní důsledek ve zkušenosti, kterou jsem tím získal. "Guildford", "Epping" i "Lewisham" už pro mne přestaly být pouhými nápisy na cedulích, které se míjí při cestě z Doveru do Londýna, ale staly se vzpomínkami na něco hezkého...
Podlehnout tehdy svému strachu z neznáma a neodjet, nejenže bych o to vše přišel, ale také bych si velice pravděpodobně hodně dlouho, možná i doživotně, vyčítal, že jsem tehdy nesebral odvahu a zůstal doma. Mohl bych snít o tom, jaké by to bylo, kdybych odjel... ...že bych třeba potkal nějakou Katku nebo Míšu... ...že by ty mé zážitky třeba vydaly na celou knížku...
...jak by pravil básník: "Perem i ústy nejtěžší je říct 'mohlo být'..."
zpět na ukázky