"Hodně štěstí..." I takto lapidárně by šly vyjádřit reakce některých lidí, jimž jsem se zmínil, že mi přijedou rodiče. Nebyly to samozřejmě jediné reakce. Ojediněle se našli i jedinci, kteří se na víkend se svými rodiči těší. Přesto jsem téměř nabyl dojmu, že pro mnohé je návštěva rodičů pomalu něco jako návštěva zubaře. Když jsem oponoval, že zubař a rodiče jsou přeci jen něco jiného, dostalo se mi následující odpovědi: "To máš pravdu. Zubař by Ti v jednatřiceti nekecal do toho, co si máš vzít na sebe."
I přes tyto varovné signály jsem dlouho z jejich návštěvy neměl obavy. Kontakt na zubaře jsem začal hledat až v okamžiku, kdy jsme složitě řešili, jak že se to vlastně do toho Londýna dopraví. V tu chvíli jsem mnohé své známé pochopil. Dokument "Létání pro začátečníky a mírně pokročilé", který mi poslala kamarádka Jana, však jasně ukazoval, že naše rodina není ani zdaleka jediná, která se s tímto potýkala. Vzhledem k rozšířenosti daného problému, bych rád uvedl alespoň několik stěžejních myšlenek z tohoto díla:
Abych ale byl ke svátečním letcům spravedlivý... Podobné pocity nervozity a nejistoty, co mám přesně dělat, jsem kdysi samozřejmě zažíval i já sám. Dnes už se na to ale dívám přeci jen poněkud blahosklonněji...
zpět na ukázky