RSS blog na iDNES.cz

Martin Horský :: Čtyři roky v zemi nad Temží

Ukázky

Rozloučení dvou duší blízkých, přátelstvím nerozlučným navždy spojených

"A teď si zkus ještě ty džíny... ...No vidíš, vždyť jsem říkala, že Ti seknou!"

Rozloučení dvou duší blízkých, přátelstvím nerozlučným navždy spojených, začalo nákupem vánočních dárků a označením mé osoby za starého konzervativce, který odmítá nosit cokoliv nového. Zejména poté, co jsem na adresu výše zmíněných kalhot prohlásil, že je nosit nebudu neboť mají depilační účinky. Navíc jsem si v tom obchodě koupil nového oblečení asi za 1000 Kč. Pravda, bylo to oblečení, které jsem už měl, a pouze si dokoupil nové kusy, ale to je, myslím, vedlejší.

Samotný večer začal téměř romanticky. Přišli jsme k Pavle domů, uvařili čaj a pustili televizi. Při té jsme na zemi balili dárky a povídali jsme si, jak se na dvě loučící se duše blízké sluší a patří: "Dej tam něco jiného, na to se nedá dívat." Když mi k tomu přihodila pár dobře míněných rad do života typu, že bych měl změnit účes, oděv a mírnit se občas ve svém humoru, začal jsem chápat, že loučení s některými lidmi je vlastně pozitivní. Když ještě dorazila její spolubydlící a pozvala na noční popovídání prodavače kurdského původu z nedalekého obchodu, vzal definitivně za své i zbytek mých představ týkajících se čehokoliv. Mladý prodavač byl ale celkem sympatický a strávili jsme s ním podstatnou část noci až do půl jedné. Do jaké míry jsme mu byli sympatičtí s Pavlou tím, že s námi musel strávit tolik času, jsem raději neodhadoval. Přesto věřím, že byl rád. Ostatně byl jsem jeho zákazníkem. Těsně před půlnocí jsem si k němu zaběhl koupit zubní kartáček. Na internetu jsme totiž zjistili, že vzhledem k probíhajícím "plánovaným pracím na trati", mi můj poslední vlak sice neujel, ale ani nikdy neodjel.

Až po půlnoci jsme si konečně mohli povídat sami. O čem ani nevím. To bylo ostatně vcelku jedno. Když se popíjí víno, je i pro historii dobře, že ne všechny rozhovory jsou zaznamenány. Bez ohledu na množství vína jsem byl, okolo druhé ranní, nemilosrdně odkázán na zem na "matraci pro návštěvy". Byl já snad nějaká návštěva? Dovoluje snad Konverzační příručka pro hostitele na hostovi něco neustále kritizovat a neustále mu do něčeho kecat?

zpět na ukázky