Když novomanželka peče kuře, vždy mu napřed uřízne předek a zadek. Na dotaz svého chotě, proč tak činí, odvětí, že to tak vždycky dělala její maminka. Muži to nedá a při nejbližší příležitosti se na to zeptá tchýně. "Proč to dělám? Protože mám malý pekáč..."
Soužití dvou lidí v jedné domácnosti je v podstatě střetem dvou rozdílných kultur. Pokud jde o vztah partnerský, jedná se, tedy alespoň z počátku, o setkání třetího druhu s podivným živočichem, kterého máme z nějakého neznámého důvodu rádi. V takovém případě jsme schopni považovat jeho názor na umístění lopatky na smetí za roztomilou až žertovnou hříčku přírody. Míša mou partnerkou nebyla. To jí ovšem nebránilo v podivných názorech a ještě podivnějších zvyklostech. Když jsem se s ní vídával jen na pár hodin týdně, zdála se být celkem normální. Po několika týdnech společného soužití mohu zodpovědně prohlásit, že zdání klame. Nebo se přetvařovala. Nebo úmyslně tajila, jaký je její vztah k umístění lopatky na smetí. Normální člověk, tedy já, ji přeci umístí v kuchyni někde blízko koše, aby byla po ruce, když je potřeba něco zamést. Ne tak ona...
Když jsem objevil lopatku v předsíni, zcela nelogicky schovanou za dveřmi vedle bojleru, pochopitelně jsem ji hned vzal a umístil na její místo. Logicky. "Kam ji neseš?", zeptala se mě, když mne spatřila. "Dávám věci kam patří..." odvětil jsem a dále této nepodstatné věci nevěnoval pozornost. Ne tak ona... Kromě toho, že mi bylo dohodnuto, že jediné správné místo na lopatku je za dveřmi vedle bojleru, stačila mne ještě pomluvit u všech svých kamarádek zhruba ve stylu "s čím to teď bydlí..." Když jsem pak já sám mamce zmínil tuto lopatkovou patálii, zamyslela se a řekla mi: "Víš proč to máme doma u koše? Protože tam máme skříňku a pod tou to není vidět. Jen tak vedle koše bych to taky neměla..."
Souboj o lopatku však mělo být jen zahřívací kolo. Doslova prubířským kamenem se ukázal být výběr přehozu na starý gauč do obýváku. Laskavému čtenáři snad ani nemusím zdůrazňovat, že normální člověk by si vybral přehoz modré barvy. Ostatně modrou mám většinu oblečení a ne nadarmo se zpívá, že "modrá je dobrá". Už je to tak... Ne tak pro ni. Jsem tolerantní a dovedu pochopit, že existují na světě lidé, kteří mohou mít rádi i jiné odstíny modré či dokonce jiné barvy. "Pruhovaná" ovšem není barva a člověk, co má rád pruhovanou, není člověk. Laskavý čtenář bude zajisté souhlasit, že pruhovaný přehoz, který vybrala, byl hrozný.
Nákup vybavení do kuchyně se naštěstí obešel bez incidentů. Jako moudřejší jsem ustoupil a raději se moc nesnažil argumentovat, že jeden nůž a dva hrnce stačí. Chtěl bych pouze zdůraznit, že toto tvrzení není žádný můj výmysl, ale soužitím s Dankem v praxi ověřený exaktní důkaz...
zpět na ukázky