"No to jsme to zase chytly parťáka..."
Ani pravdivost předchozí věty, přesněji povzdechu mých dvou spolu-sběraček, nemůže oslabit její urážlivý charakter. Jak je známo, nedokáže se muž příliš soustředit na dvě věci najednou. Hrát proto slovní fotbal na dvě poslední písmena se dvěmi ženami a ještě přitom sbírat maliny je pro muže, tj. mne, téměř neskutečný výkon. V tomto světle je pak "JETEL", jak jistě sami uznáte, odpovědí zcela vyhovující. Přesto jsem ale ze hry raději odstoupil, protože počet nasbíraných malin klesl pod hranici pouhé trapnosti.
Jak mi bylo řečeno, sběr malin je něco jako hra na housle. Také je na něj třeba talent. Pravda, tento talent je mezi populací tak rozšířený, že se tomu ani nechce věřit. Osobně ale nemám nejmenší důvod tomuto nevěřit, protože jsem sám živoucím důkazem. Přesněji řečeno živoucí výjimkou, potvrzující dané pravidlo o značné rozšířenosti. Dodnes netuším, kde jsem dělal chybu. Vyzkoušel jsem metodu synchronního duálního sběru obouruč, metodu levoručně umístěné panetky i metodu asynchronní, ale všechny se stejným výsledkem. Talent sběru malin mi prostě nebyl dán...
O to více jsem se pak zapsal do srdcí kontrolorů vybírajících na stanovištích maliny. Byl jsem zpravidla již z dálky zdraven, zpravidla pak spolu se špatně skrývaným dotazem, jestli nechci maliny raději odevzdat na jiném stanovišti. Odevzdání bylo někdy skutečným psychologickým bojem, protože maliny nebyly vždy ukázkové a pokud chtěl člověk něco nasbírat, musel trhat co se dalo i co se nemělo. Naštěstí i supervisor je člověk a raději mi to na dvacátý pokus vzal než abych mu přišel po dvacáté prvé se stejně beznadějnými malinami...
Problém několikerého vracení začal být skutečným problémem hlavně na konci, kdy už byly maliny přezrálé a neustálým poponášením se rozmačkaly. Když jsem tak jednou na třetí pokus odevzdal dvě bedničky a ulehčeně si oddechl, podíval se kontrolor nečekaně na odevzdanou panetku s malinami zespoda. Zjistil, že to, co jsem mu odevzdal, byly, aniž bych to věděl, maliny plovoucí v malinové šťávě. Výsledkem pak bylo zredukování dvou odevzdaných bedniček na jednu, přičemž mi on sám pomáhal oklepávat šťávu z jakž takž zachovalých malin... O mé popularitě mezi kontrolory svědčí také to, že na konci sběru jsem byl jako jediný picker vyvoláván jménem, protože jsem sbíral až do poslední chvíle a odevzdával jako ten úplně poslední. Inu, jak se říká, to nejlepší nakonec...
zpět na ukázky