...doktor mě opětovně postavil před problém plastové lahve, poeticky zvané bažant. S tím mi pak psychika dopřála strávit ne jednu chvíli, ale hned tři hodiny. Během těch jsem pochopil, že ji nemám zdaleka pod kontrolou do takové míry, jak bych si přál. Mé sebepřesvědčování, doprovázené pitím hektolitrů čaje bylo přerušováno pouze letmou konverzací se sestrou. Dialog "Už?". "Ještě ne" sice neodpovídá délkou dramatům z pera Shakespearova, ale ve skutečnosti se jim přinejmenším vyrovná. Na rozdíl např. od Hamleta jsem toto drama také pociťoval o něco osobněji.
Nechtěl jsem se smířit s tím, že to nejde a zkoušel přijít s novým, originálním řešením. Stoupl jsem si vedle postele, ale přestože to mělo být přirozenější, výsledek se nedostavil. Dostavili se pouze dva lidé, které udivilo, že na ARO nějaký pacient stojí. Zase jsem si tedy lehl. Proč tady nemají nějaký návod "Jak překonat psychiku aneb za minutu k úspěchu?," říkal jsem si. Určitě by to byl bestseller... Během tohoto uvažování mi přišla vizita. Napadlo mě, jestli přeci jen nějaký návod neexistuje a váhal, zda se jich mám zeptat. Přeci jen se jednalo o poněkud delikátní záležitost. Zeptali se mě sami a hned přidali několik dobrých rad: "Jedná se o psychický problém, takže bude stačit, když Ti tady nebude sestra půl hodiny chodit a půjde to samo..." "Měl bys zkusit pít více čaje, to pomůže..." "Možná, že bys mohl zkusit stoupnout si vedle postele, je to na to přirozenější..."
Po vypití několika dalších šálků čaje jsem poznal jeho schopnost překonat psychiku. Díky své přirozené skromnosti jsem však místo vhodného "Heuréka." či "Veni, vidi, ..." daný úspěch pouze letmo zmínil sestře slovem: "Už."